·
27.
září 1925 - otevření chaty

·8.září 1935 - odhalení busty TGM
Výletním cílem téměř všech návštěvníků Orlických hor je Šerlich na hlavním hřebenu Orlických hor, vzdálený od Deštného téměř 4 km. Každému učaruje nádherný výhled na hory a zároveň přiláká k návštěvě Masarykova chata. Jen málokdo však ví, že o stavbě této turistické chaty bylo rozhodnuto již na výborové schůzi KČST v Hradci Králové 8.5.1919. Stavební materiál byl připravován na Šerlišském mlýně (stavební dříví, šindel) a dopravován koňskými potahy na staveniště. Do zdiva základů chaty byla 14.9.1924 vložena kovová schránka s pamětními listy jednotlivých odborů turistické župy. Veřejnosti byla chata otevřena 27. září 1925. Byla postavena na pozemku odkoupeném od Opočenského panství. Prvním nájemcem byl Ladislav Telecký.
Po
červené od Masarykovy chaty na křižovatku blízko parkoviště, odkud pokračujeme
dále po červené kolem Malé Deštné ke srubu Horské služby (prostor, kde je možno
schovat se před nepohodou, o víkendech a o prázdninách je provozován prodej
jednoduchého občerstvení). Odtud po zelené asi 200 m na vlastní vrchol Velké
Deštné (s 1115 m - nejvyšší vrchol Orlických hor). Zde je asi 6 m vysoká
vyhlídková věžička, tzv. Štefanova vyhlídka (dle hajného Štefana Matějíka, v
jehož revíru vrchol v době její stavby byl). Za příhodného počasí je z ní
kruhový rozhled od Jeseníků až po Krkonoše. Stejnou cestou zpět na Masarykovu
chatu.
(cca 8 km a 150 m převýšení)

Po
červené až ke srubu Horské služby jako "A". Po případné zacházce na vrchol
pokračujeme po červené do Sedla pod Jelenkou. Odtud dále po červené a mezi
Jelenkou a Korunou odbočíme vpravo po široké neznačené cestě (první odbočka od
Sedla pod Jelenkou). Asi po 150 metrech dojdeme na další širokou neznačeno u
cestu, po níž zabočíme vlevo a vystoupáme na vrchol Koruny (s 1100 m - druhý
nejvyšší vrchol v Orl. h.). Touto cestou, zvanou "bunkrovka" (lehká opevnění z
třicátých let jsou od ní na dohled), z níž jsou kouzelné výhledy na hřebeny
Orlických a Bystřických hor i na Králický Sněžník, klesáme až do údolí. Zde jde
po silnici modrá značka, po níž zabočíme vlevo. Po necelých sto metrech jsme u
rozcestníku v Sedle pod Homolí, nazývaném starousedlíky "U matky Boží". Stávala
zde krásná lidová plastika Pieta, která byla počátkem sedmdesátých let
přemístěna do muzea Orl. hor v Rychnově n. Kn. Vracíme se po červené přes V.
Deštnou na Šerlich. Asi 1 km od Sedla pod Homolí míjíme "Valinův pramen" (v r.
2000 neupravený), pojmenovaný po Dr. Valinovi, který ve třicátých letech vedl
stavby silnic v hřebenových partiích Orl. hor.
(cca 17 km a 350 m převýšení)
Od
Masarykovy po červené přes vrchol Šerlichu do rezervace Bukačka. I když nás
nejvíce zaujmou kouzelné buky v lese, těžiště významu je v loučce u panelu
Naučné stezky. Zde roste kolem 250 druhů vyšších rostlin. Jediné chráněné, které
je možno vidět z cesty, jsou - asi 1 m vysoké celozelené kýchavice bílé Lobelovy
a porost růží alpských vlevo od cesty, které kvetou temně rudě v červenci a na
začátku srpna. Po červené dojdeme na křižovatkám značených cest tzv. "Polomské
sedlo". Pokračujeme dál po červené na Polomský kopec, kde v blízkosti odbočky
žluté II
Sedloňovu stávala od třicátých do padesátých let dřevěná rozhledna,
tzv. Valinova vyhlídka (Dr. Valina vedl stavby silnic v hřebenových partiích
Orlických hor ve třicátých letech). Pokračujeme po červené na Vrchmezí (na
Polomském kopci i Vrchmezí daleké výhledy). V místech, kde se červená lomí k
Olešnici, je třeba na vrchol (odllud jsou výhledy východním směrem) vystoupat
neznačenou stezičkou. Na polské straně hranice jsou zřetelné rozvaliny první
hřebenové chaty v Orl. horách (1883 - 1946), u níž stávala dřevěná rozhledna.
Majitel chaty Heinrich Rübartsch (potomek českých exulantů Rybářů) byl významnou
postavou v dějinách turistiky a s jeho jménem jsou spojeny i počátky lyžování v
Or!. horách. Po stejné cestě se vrátíme na Polomské sedlo. Odtud po zelené přes
Sedloňovský vrch (rezervace původního lesa) až na křižovatku s modrou v
blízkosti Černého kříže. Za dobré viditelnosti stojí za to pokračovat asi 500 m
po zelené pod vrchol Kamenného vrchu, odkud je výhled na Deštné a do kraje.
Vrátíme se na křižovatku a po modré asi po 50 m dojdeme k "Černému kříži". Byl
postaven na památku hraběte Jeronyma Mansfelda (viz tabulka na kříži) na tehdy
frekventované cestě a obdobný stál i u dnešního hraničního přechodu Čihalka.
Proč byla památka tohoto zemědělského odborníka tak připomínána (viz též
mramorová deska vlevo od hlavního oltáře ve farním kostele v Opočně), nelze
jasně zdůvodnit. Po modré klesáme k hotelu Šerlišský mlýn (původně výrobna
šindelů, později přestavován, naposledy v šedesátých letech). Po modré
vystoupáme na Šerlich.
(cca 11 km a 250 m převýšení)
Méně náročná cesta ze zelené za polomským sedlem po silničce podél říčky Bělé
(nejprve neznačeno, po chvíli se zprava napojí modrá a jde po této cestě stále)
sejít přímo k Šerlišskému mlýnu a pokračovat po modré na Šerlich.
(cca 7 km a 200 m převýšení)
Po
překročení hraničního přechodu jdeme asi 200 m ve směru Vrchmezí. U prvního
vleku opustíme hraniční pásmo a scházíme po modré značce na silnici k Zielenci,
kde se modrá připojí k červené. Obě značky nás zavedou přes vesnici až ke
křižovatce značených cest mezi penzionem Orlica a kostelem. V kostele je obsáhle
popsaná historie obce. Návrat po stejné trase.
(cca 8 km a 200 m převýšení)
Do
Zielence jako trasa "A". Z křižovatky turistických cest sestupujeme do údolí
říčky Dušnická Bystřice po zelené. Za silnicí vystoupáme opět po zelené na
Torfowisko (rašeliniště). Cesta vede povalovým chodníkem mezi rašelinnými
jezírky plnými vzácných rostlin. Uprostřed rašelinišť vyhlídková věž, dnes již
částečně zakrytá stromy. Zpět k silnici, po ní vlevo proti proudu říčky až na
křižovatku, odkud jdeme po červené vpravo směr Zieleniec až do místa, kde modrá,
po níž jsme přišli, odbočuje do lesa a k Šerlichu. Můžeme se také vrátit po
zelené ke kostelu.
(obě varianty - cca 15 km a 400 m převýšení)
Do
Zielence jako trasa "A". Z křižovatky tur. cest vystoupáme po červené a zelené k
silnici, po ní vpravo až k místu, kde zelená odbočuje do lesa. Po zelené
vystoupáme až na vrchol Vrchmezí. Na polské straně hranice rozvaliny první
hřebenové chaty v Orlických horách (1883 - 1946), u níž stála dřevěná rozhledna.
Majitel Heinrich Rübartsch (potomek českých exulantů Rybářů) byl významnou
postavou turistiky vOrl. horách. S jeho jménem jsou mimo jiné spojeny i zdejší
začátky lyžování. Návrat po stejné trase.
(cca 15 km a 450 m převýšení)
Na
Vrchmezí jako trasa "C". Z vrcholu sestoupíme po zelené až na silnici, kde se
opět spojíme s červenou. Asi po 500 m je parkoviště, z nehož je kouzelný výhled.
Pokračujeme po červené se zelenou až k hraničnímu přechodu (kdysi frekventované
sedlo, kudy chodila procesí z Čech do Vambeřic). Z hraničního přechodu možno
odbočit po žluté k hotelu Čihalka na občerstvení (necelý 1 km). Od hraničního
přechodu na české straně odbočíme vlevo (k jihu) na širokou neznačenou lesní
silnici a po ní pokračujeme (neodbočujeme po lesních cestách vlevo, vedou ke
státní hranici) až pod vrchol Ostružníku, kde dojdeme na červenou značku z
Olešnice na Vrchmezí. Po ní vystoupáme přes Ostružník na Vrchmezí, odtud pak
pokračujeme přes Polomský kopec, Polomské sedlo a rezervaci Bukačka na Šerlich.
(cca 17 km a 500 m převýšení)
· Velká Deštná – 1115m n.m. – výška 6m
· Vrbice u Kostelce nad Orlicí – 445m n.m. – výška 30m (foto)
· Skuhrov nad Bělou – 425m n.m. – výška 9m (foto)
· Osičina u Vojenic – 413m n.m. – výška 53m
· Tyršova rozhledna Rozálka v Žamberku – 468m n.m. – výška 20m (foto)
· Rozhledny na serveru www.rozhlednyunas.cz